|1| Zrození hněvu

18. dubna 2018 v 20:37 |  Kronika
Keltové jako první poznali obrovské a okřídlené ještěry, které pojmenovali jako draky. Aurelion uzavřel slovní dohodu s vůdcem keltů. Navzájem své druhy respektovali, žili v jisté symbióze. Keltové draky ctili a začali je vyzobrazovat na svém umění. Drak se pro ně stal symbolem síly.

Desáté století. Vše se zdálo být v pořádku, než se do království na trůn dostal krutý vládce, který si vzal za manželku dceru keltů. Žena mu porodila syna, ve kterém se snažila vštípit dobrosrdečnost, ale draci byli tabu - museli se skrýt, aby zlý muž nezískal vědomí o tak mocných tvorech, které by mohl zneužít. Krutovládce zemřel ve válce mezi vzbouřenci a bylo na čase, aby nastoupil na trůn jeho syn. Bohužel, chlapec toužil také po boji a do sporu se zapojil i on. Jeden ze vzbouřenců o něm věděl a probodl jej. Zachránil jej jeden z rytířů, který mladého panovníka učil a odnesl za královnou. Mladý nástupce ale umíral. Byl by to konec rodu, jakožto jedinný právoplatný nástupce, byl vážně raněn.
Nešťastná královna vzala svého syna a nechala odnést k drakovi, kde ho na koleni požádala o pomoc a v tu chvíli přišlo i o dračí existenci velké odhalení.
"Já potřebuji pomoc, draku .. Keltové tě jako přítele uctívali. Naučím ho tvým zvyklostem, bude z něj dobrý člověk! Přísa-" i takto by se daly nazvat slova královny.
Drak pozvedl svou tlapu a zadržel ženu od dalších slov, bylo zajista jasné, že netouží po přísaze ženy. Drak po chvíli přemýšlení udělal své konečné rozhodnutí.
Aurelion předal polovinu svého srdce, zázrak zašlé slávy, tomu muži, který nyní sedí na trůně v království.
"Dal jsem ti půlku svého srdce, jeho síla tě postaví na nohy. Žij a nezapomeň na svou přísahu," takové byly slova váženého draka.
Všechno se zdálo být moc jednoduché a krásné, ale zdaleka to tak nebylo.. Člověk, který dostal obrovský dar, dar života, ho jednoduše zničil. Rozdmýchala onu nenávist, čekající v pozadí duše chlapce.

"Vrahův syn byl přeci jen syn svého otce. Nezdál se být ani zdaleka o nic lepší jako jeho on. Sobecký, prahnoucí po moci. Na svou přísahu velice rychle zapomněl.. Daroval jsem mu srdce, abych v dobré víře spojil člověka s drakem a vysloužil si tak místo mezi dávnými bratry na obloze, ale má oběť se stala hříchem. Znal jsem jeho krvelačnou povahu, ale přesto v hloubi duše jsem myslel, že mé srdce jej změní. Odpusťte mi, byl jsem naivní."
~ Aurelion ke svému dračímu druhu

Roky plynuly zvolna dále a počet odpůrců draků se začal navyšovat. Lidé přestali být vůči drakům lhostejní a začali se jich bát, ze strachu vyplývala agrese, která odvážné bojovníky dohnala k tomu, aby se stali lovci draků.
I přesto vše se mezi těmito lidmi nalezli takový, kteří draky neviděli jako hrozbu, nýbrž tvora toužící po své svobodě a vlastního území - snažili se dračí druh ochránit.
Nový král nechce zemřít, proto, aby mohl žít dlouhý život, potřebuje svého draka v bezpečí, ale aby měl tu jistotu, chce ho zajmout. Proto je třeba, aby jako poslední drak zůstal a v jeho moci a za uvěznění arci draka s polovinou srdce král nabízí velkou odměnu a za každého jiného mrtvého draka měšce plné zlaťáků. Přichází dlouholetý rozpor mezi lidmi a draky.
Lidé, jakožto chamtiví a zaslepení lidé, se samozřejmě potencionální hrozby snažili zbavit. Jejich slova o dračím hněvu dostala do nejistot i další bláhové a snadno ovlivnitelné obyvatele země - měšťany, rolníky, ale dokonce i některé rytíře a Boží služebníky v církvi. Draci se rozdělili do různých koutů zemí, aby se mohli držet v bezpečí v ústranní, daleko od lidí. V sebeobraně začali nepřátelé zabíjet, ale to znamenalo jen větší strach a agresi. Draci, kteří měli symbolizovat zázračnou sílu, se stali především symbolem ničení, který údajně způsobovali. Jejich naděje je žene do záhuby.

Na čí stranu se dáte vy? Stanete se drakem nebo spíše preferujete být zdatný bojovník, který se pro svého krále nebo církev snaží svět draků zbavit? Třeba chcete být naopak někdo jiný - ten, kdo se snaží dračí pověst zachránit. Volba je na Vás.